17. O povinnosti učit se Tóru, a o povinnosti učit se svatý hebrejský jazyk
Al chovat limúd haTórá úlešónáh hakedóšá ( על חוֹבת למּוּד התּוֹרה וּלשׁוֹנהּ הקּדוֹשׁה )
Zákon Mojžíšův nařizuje jako povinnost, každému kdo jej následuje: studovat a chápat Zákon.
Zákon byl napsán, a předán Mojžíšovi a našim předkům v biblické hebrejštině, tedy v jazyce, který označujeme jako svatý jazyk lešón hakodeš (לשׁוֹן הקּדשׁ). Pro přesné a správné porozumění textu Zákona, stejně tak i pro porozumění modlitbám, je nezbytná znalost svatého jazyka (protože jak Zákon, tak modlitby čteme my karaimové v biblické hebrejštině). Proto naši učitelé víry stanovili jako povinnost studium a znalost svatého jazyka, včetně jeho gramatiky, alespoň do takové míry, aby byl každý karaim schopen číst, chápat a vysvětlovat Písmo Svaté a karaimské modlitby.
Výše uvedené potvrzují následující pasáže Písma Svatého:
Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. (Devarim/Dt/5M 5:1)
וַיִּקְרָא מֹשֶׁה, אֶל-כָּל-יִשְׂרָאֵל, וַיֹּאמֶר אֲלֵהֶם שְׁמַע יִשְׂרָאֵל אֶת-הַחֻקִּים וְאֶת-הַמִּשְׁפָּטִים, אֲשֶׁר אָנֹכִי דֹּבֵר בְּאָזְנֵיכֶם הַיּוֹם; וּלְמַדְתֶּם אֹתָם, וּשְׁמַרְתֶּם לַעֲשֹׂתָם.
Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, ať budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, ať budeš uléhat nebo vstávat. (Devarim/Dt/5M 11:19)
וְלִמַּדְתֶּם אֹתָם אֶת-בְּנֵיכֶם, לְדַבֵּר בָּם, בְּשִׁבְתְּךָ בְּבֵיתֶךָ וּבְלֶכְתְּךָ בַדֶּרֶךְ, וּבְשָׁכְבְּךָ וּבְקוּמֶךָ
Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. ( Devarim/Dt/5M 6:7)
וְשִׁנַּנְתָּם לְבָנֶיךָ, וְדִבַּרְתָּ בָּם, בְּשִׁבְתְּךָ בְּבֵיתֶךָ וּבְלֶכְתְּךָ בַדֶּרֶךְ, וּבְשָׁכְבְּךָ וּבְקוּמֶךָ.
Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. (Joz 1:8)
לֹא-יָמוּשׁ סֵפֶר הַתּוֹרָה הַזֶּה מִפִּיךָ, וְהָגִיתָ בּוֹ יוֹמָם וָלַיְלָה, לְמַעַן תִּשְׁמֹר לַעֲשׂוֹת, כְּכָל-הַכָּתוּב בּוֹ: כִּי-אָז תַּצְלִיחַ אֶת-דְּרָכֶךָ, וְאָז תַּשְׂכִּיל.
