22. O čase odplaty, o nesmrtelnosti duše a vzkříšení duší
Al ét hasáchár veháoneš veháolám habá al hišáarút hanefeš útechíjat hametím
(על עת השּׂכר והענשׁ והעוֹלם הבּא על השּׁארוּתעל הנּפשׁ וּתחית המּתים)
Odplata Boží nutně nemusí následovat bezprostředně po činu, a dokonce ani v tomto životě. Odplata Boží přichází někdy těsně po činu, jindy zase po krátké či delší době, a jindy zase až po smrti, tj. na onom světě Olám habáa (עוֹלם הבּא), vše záleží na (pro člověka) nepochopitelném Úmyslu Božím.
Lidská duše je nesmrtelná Hišáarút hanefeš (השּׁארוּת הנּפשׁ), má samostaný, na lidském těle nezávislý život, a proto není možné tvrdit, že život končí úmrtím člověka. Smrt je podle naší víry pouze oddělením duše od těla. Písmo Svaté nás informuje, že přijde den Velkého Soudu, kdy budou vzkříšeni všichni mrtví Techíjat hamétím (תחית המּתים), kteří pak povstanou před soudem Nejvyššího. Tehdy budou definitivně posouzeny všechny činy každého jednotlivce.
Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. (Dan 12:2)
וְרַבִּים, מִיְּשֵׁנֵי אַדְמַת-עָפָר יָקִיצוּ; אֵלֶּה לְחַיֵּי עוֹלָם, וְאֵלֶּה לַחֲרָפוֹת לְדִרְאוֹן עוֹלָם.
Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. (1 Sam 2:6)
יְהוָה, מֵמִית וּמְחַיֶּה; מוֹרִיד שְׁאוֹל, וַיָּעַל.
Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! (Iz 26:19)
יִחְיוּ מֵתֶיךָ, נְבֵלָתִי יְקוּמוּן; הָקִיצוּ וְרַנְּנוּ שֹׁכְנֵי עָפָר
Neboť v moci podsvětí mojí duši neponecháš, nedopustíš, aby se Tvůj věrný octl v jámě. Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s Tebou, ve Tvé pravici je neskonalé blaho. (Ž 16:10-11)
כִּי, לֹא-תַעֲזֹב נַפְשִׁי לִשְׁאוֹל; לֹא-תִתֵּן חֲסִידְךָ, לִרְאוֹת שָׁחַת.
תּוֹדִיעֵנִי, אֹרַח חַיִּים: שֹׂבַע שְׂמָחוֹת, אֶת-פָּנֶיךָ; נְעִמוֹת בִּימִינְךָ נֶצַח.