21. O nezištné snaze konat dobro a o vyhýbání se zlu
Rozumný člověk se nesnaží konat dobro pouze za účelem získání nějaké odměny, ale vyhýbá se zlu z obavy z Božího trestu, či z obavy z pozemského soudu. Člověk se musí snažit, aby byl veden svým dobrým srdcem a zdravým rozumem pouze ke konání dobra, protože právě to je vyšším posláním člověka. A naopak, člověk by se měl vyhýbat zlu, a pociťovat ke zlu odpor. Moudrý král Šalamoun říká:
Prosazovat právo je radostí spravedlivému, ale zkázou pachatelům ničemnosti. (Př 21:15)
שִׂמְחָה לַצַּדִּיק, עֲשׂוֹת מִשְׁפָּט; וּמְחִתָּה, לְפֹעֲלֵי אָוֶן.
Touhou spravedlivých je jen dobro, kdežto nadějí svévolníků je prosadit se zuřivostí. (Př 11:23)
תַּאֲוַת צַדִּיקִים אַךְ-טוֹב; תִּקְוַת רְשָׁעִים עֶבְרָה.