Jdi na obsah Jdi na menu
 


39. Den smíření

Jom kipúrím (יוֹם כִּפּוּרִים)

 
Desátého dne sedmého měsíce je Den smíření Jom kipúrím (יוֹם כִּפּוּרִים). Den smíření je vyvrcholením deseti dnů pokání Aseret jeméj rachamím (עֲשֶׂרֶת יְמֵי רַחֲמִים). V tento den se modlíme k Bohu za odpuštění všech našich hříchů.
Začátkem Dne smíření je západ Slunce devátého dne sedmého měsíce, Den smíření končí se soumrakem desátého dne sedmého měsíce. O Dni smíření je naší povinností dodržovat přísný půst Cóm (צוֹם), zdržujeme se veškerého jídla, pití i všech ostatních požitků. Tento den posvěcujeme pokáním a modlitbami za odpuštění všech našich hříchů.
Večerní modlitba Tefilat erev jom kipúrím (תְּפִלַּת עֶרֶב יוֹם כִּפּוּרִים) začíná večer po západu Slunce, ranní modlitba Tefilat boker jom kipúrím (תְּפִלַּת בּקֶר יוֹם כִּפּוּרִים) začíná ráno a trvá až do západu Slunce. Večerní a ranní modlitba probíhá v kenase.
Den smíření je největším ze všech svátků, je to Šabat slavnostního odpočinku Šabát šabátón (שַׁבָּת שַׁבָּתוֹן) nebo také Šabat šabatů, veškerá práce je tento den zakázána.
 
Desátého dne téhož sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít bohoslužebné shromáždění; budete se pokořovat a přinesete ohnivou oběť JHVH. Toho dne nebudete konat žádnou práci. Je to den smíření, kdy se za vás budou konat smírčí obřady před JHVH, vaším Bohem. Kdo se toho dne nebude pokořovat, bude vyobcován ze svého lidu. Kdyby někdo konal toho dne nějakou práci, vyhubím ho ze společenství jeho lidu. Nebudete vykonávat žádnou práci! To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích. Bude to pro vás den odpočinku, slavnost odpočinutí; budete se pokořovat od večera devátého dne toho měsíce, od jednoho večera do druhého budete zachovávat svůj den odpočinku.
(Vajikra/Lv/3M 23:27-32)
 
אַךְ בֶּעָשׂוֹר לַחֹדֶשׁ הַשְּׁבִיעִי הַזֶּה יוֹם הַכִּפֻּרִים הוּא, מִקְרָא-קֹדֶשׁ יִהְיֶה לָכֶם, וְעִנִּיתֶם, אֶת-נַפְשֹׁתֵיכֶם; וְהִקְרַבְתֶּם אִשֶּׁה, לַיהוָה.
וְכָל-מְלָאכָה לֹא תַעֲשׂוּ, בְּעֶצֶם הַיּוֹם הַזֶּה:  כִּי יוֹם כִּפֻּרִים, הוּא, לְכַפֵּר עֲלֵיכֶם, לִפְנֵי יְהוָה אֱלֹהֵיכֶם.
כִּי כָל-הַנֶּפֶשׁ אֲשֶׁר לֹא-תְעֻנֶּה, בְּעֶצֶם הַיּוֹם הַזֶּה--וְנִכְרְתָה, מֵעַמֶּיהָ.
וְכָל-הַנֶּפֶשׁ, אֲשֶׁר תַּעֲשֶׂה כָּל-מְלָאכָה, בְּעֶצֶם, הַיּוֹם הַזֶּה--וְהַאֲבַדְתִּי אֶת-הַנֶּפֶשׁ הַהִוא, מִקֶּרֶב עַמָּהּ.
כָּל-מְלָאכָה, לֹא תַעֲשׂוּ:  חֻקַּת עוֹלָם לְדֹרֹתֵיכֶם, בְּכֹל מֹשְׁבֹתֵיכֶם.
שַׁבַּת שַׁבָּתוֹן הוּא לָכֶם, וְעִנִּיתֶם אֶת-נַפְשֹׁתֵיכֶם; בְּתִשְׁעָה לַחֹדֶשׁ, בָּעֶרֶב--מֵעֶרֶב עַד-עֶרֶב, תִּשְׁבְּתוּ שַׁבַּתְּכֶם.
 Nebudeme zde podrobně popisovat, jak má být vykonána modlitba pro tento den, ani kdy je naše modlitba hodna Boha, a ani kdy bude Bohem přijata.
Pokud se v tento den kajeme upřímně, budou nám odpuštěny hříchy vůči Bohu. Ale pro očištění se od hříchů vůči bližním, je nutné se před začátkem tohoto dne s bližními usmířit, kompenzovat případné škody, a poprosit je o odpuštění Mechílá (מְחִילָה). V tento den jsme povinni odpustit všem, kteří se vůči nám nějak provinili, stejně jako nám ostatní odpouštějí naše provinění vůči nim.
Zde hovoří prorok Izajáš o těch, kteří si myslí, že se zbaví svým hříchů pouze půstem, bez usmíření se s bližními:
Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má JHVH zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zahojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat JHVH sláva. Tehdy zavoláš a JHVH odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ‚Tu jsem!
(Iz 58:5-9)
הֲכָזֶה, יִהְיֶה צוֹם אֶבְחָרֵהוּ--יוֹם עַנּוֹת אָדָם, נַפְשׁוֹ; הֲלָכֹף כְּאַגְמֹן רֹאשׁוֹ, וְשַׂק וָאֵפֶר יַצִּיעַ--הֲלָזֶה תִּקְרָא-צוֹם, וְיוֹם רָצוֹן לַיהוָה.
הֲלוֹא זֶה, צוֹם אֶבְחָרֵהוּ--פַּתֵּחַ חַרְצֻבּוֹת רֶשַׁע, הַתֵּר אֲגֻדּוֹת מוֹטָה; וְשַׁלַּח רְצוּצִים חָפְשִׁים, וְכָל-מוֹטָה תְּנַתֵּקוּ.
הֲלוֹא פָרֹס לָרָעֵב לַחְמֶךָ, וַעֲנִיִּים מְרוּדִים תָּבִיא בָיִת:  כִּי-תִרְאֶה עָרֹם וְכִסִּיתוֹ, וּמִבְּשָׂרְךָ לֹא תִתְעַלָּם.
אָז יִבָּקַע כַּשַּׁחַר אוֹרֶךָ, וַאֲרֻכָתְךָ מְהֵרָה תִצְמָח; וְהָלַךְ לְפָנֶיךָ צִדְקֶךָ, כְּבוֹד יְהוָה יַאַסְפֶךָ.
אָז תִּקְרָא וַיהוָה יַעֲנֶה, תְּשַׁוַּע וְיֹאמַר הִנֵּנִי: